Kontakt
„Kouzelné zámky na okraji lesa“ – vily postavené představiteli kloboučnické továrnické rodiny Hückelů tvoří nádhernou kulisu jižního předměstí města Nového Jičína. Zvláště pak dvě nejstarší vily Augusta a Johanna Hückelů z let 1880-1882 z pera vídeňského architekta Otto Thienemanna při východním svahu Skalek tvoří dodnes unikátní zrcadlově symetrickou kompozici v novorenesančním stylu vypínající se nad nejstarší kloboučnickou továrnou na světě. Oba tyto vilové komplexy byly zařazeny do projektu „Slavné vily Moravskoslezského kraje“.  

Vila Augusta Hückela

© Muzeum Novojičínska
Novorenesanční jednopatrová vila Augusta Hückela se nachází na ulici Revoluční č. p. 857, ze vstupní části se jedná o levou vilu. Stavba má částečně využité podkroví a je omítnuta měkkou štukovou omítkou. Dům je vyzdvižen z přibližně obdélného půdorysu. Dvoupatrová nárožní věžice a několik rizalitů podtrhují architektonické řešení vily, která je pokryta sedlovými střechami. Na druhém patře věže je nasazena helmice s otevřenou lucernou. Fasády jsou členěny soklem, římsami, štukovou rustikou přízemí a v ploše naznačenou rustikou patra. Nároží jsou zvýrazněna falešnou bosáží. Hlavní průčelí na severovýchodní straně je promodelováno rizalitem, v patře se nachází prosklená arkádová lodžie a jižní hranolová věžice, jejíž fasády jsou zakončeny drobnými pylony. Profilované římsy zdůrazňují vodorovné členění. Fasády jsou vertikálně členěné okenními osami. Dřevěné okenní výplně jsou z větší části dvojité, otevírané dovnitř a členěné do tvaru písmene „T“. Průčelí jsou obohacena o tvaroslovné detaily a prvky, které zdůrazňují reprezentativní charakter vily. Jihozápadní průčelí je tvořeno jednodušším způsobem. Objekt je plně podsklepen. Hlavní vstup je umístěn v jihovýchodním průčelí. Pravoúhlý pískovcový portál s ušima je doplněn přímou nadřímsou nesenou mohutnými konzolami. Vstupní dvoukřídlé dveře jsou členěné dvěma obdélnými poli: spodní vyplňuje fasetový řez, horní pole je proloženo motivem vavřínového věnce. Dispozice domu je řešena tak, že při jihovýchodním průčelí se rozkládají nejnáročněji upravené místnosti, tvořící jakési „piano nobile“ spojené entifádou. Hlavní schodišťová hala je vložena z boku do jihovýchodní části objektu. Její prostor je v pravém úhlu připojen k hlavním místnostem. Jednoduchý hlavní vstup vytváří kontrast s náročnou úpravou schodiště a vnitřních interiérů. Tento hlavní vstup do vily tvoří elegantní dvouramenné mramorové schodiště, které je opatřeno umělecky cenným kovaným zábradlím s dřevěným madlem. Odpočívadla a nástup na schodiště je dlážděn černými a bílými nakoso položenými deskami z leštěného kamene. Ekonomický potenciál majitelů se odrážel v řemeslně zručných interiérech a obkladech stěn z ušlechtilého dřeva. Jídelna v přízemí byla vybavena novorenesančním nábytkem, dřevěným obložením a kazetovým stropem s malbami malíře Eduarda Veitha, slavného novojičínského rodáka, jenž provedl ve vilách celou malířskou výzdobu. Stejně jako jeho současníci, malíři Julius Berger a Wilhelm Vita, pocházející také z Nového Jičína, pobýval převážně ve Vídni. Do dnešních dnů se zde dochovaly tři malby na omítce umístěné do dřevěného obložení na stropě. Prostřední malba, která je kruhového tvaru, je signována „E. Veith 1882“. Je však značně poškozena. Dvě krajní malby mají tvar čtverce. Obrazy vsazené do dřevěného ostění s názvy Alegorie lovu a Alegorie podzimu spojuje stejný alegorický motiv a shodný styl malby, který dokazuje, že vznikaly v krátkém časovém úseku za sebou. Další obrazy, zdobící jídelnu, spojuje tématika pro účel jídelny. Jsou to tedy výjevy jako Kuchtík s bábovkou, Kuchtík s pečenou husou, Děvče s pohárem vína, Děvče se zeleninou a husou. Obrazy jsou dnes uloženy ve sbírkách Muzea Novojičínska. Interiéry ostatních prostor jsou plochostropé, místy s fabiónovými římsami nebo jednoduchými štukovými obrazci. V roce 2020 byly nalezeny další dekorativní malby a nápisy umístěné pod dřevěným překrytím nástropní části jídelny. Vila si podržela maximální obytný komfort až do konce čtyřicátých let 20. století. Svědčí o tom na svou dobu nadstandardně vybavená koupelna s revoluční masážní sprchou, bidetem, horkovzdušným vytápěním, chromovaným sušičem ručníků či trojumyvadlem s motivem vavřínového věnce. Prostory při jihozápadním průčelí sloužily hospodářskému a obslužnému provozu a jsou přístupné ze zadního jihozápadního průčelí samostatným vchodem. Spojení se služebnictvem zajišťovalo šnekové schodiště. Vila Augustina Hückela sloužila od roku 1945 jako dětská ozdravovna. V polovině 90. let minulého století zde však byl z rozhodnutí tehdejšího Okresního úřadu v Novém Jičíně ukončen provoz.  

Vila Johanna Hückela

© Muzeum Novojičínska
Druhá vila Johanna Hückela se nachází na ulici Revoluční č. p. 856, je pohledově umístěna na pravé straně, blíže k městu. Je zrcadlově obrácenou hmotovou a architektonickou kopií vedlejšího domu č. p. 857. V objektu se zachovaly dvě nástropní výtvarné realizace. Jednu z nich zdobí olejomalba signovaná Eduardem Veithem (1882). Druhá s dřevěným obložením je členěna nepravými kazetami. Ve vile Johanna Hückla se na stropě, imitujícím renesanční kazetový strop, zachovala nástropní malba na štukové omítce, signovaná „E. Veith 1882“. Výzdoba stropu je komponována do tří soustředných pásů. První vnější pás tvoří podstropní bohatě profilovaná římsa doplněná dřevěným, zdobně prořezávaným antemionem, pod nímž prosvítá zlacení. Obvod místnosti zaplňují podlouhlé kazety vyplněné fasetovými řezy. Druhý pás tvoří čtvercové a obdélné kazety, které výrazně vystupují z líce stropu. Čtvercové kazety nesou ve svém středu plastickou, zřejmě dřevěnou rozetu. Obdélné kazety jsou vyzdobeny arabeskou, která je tvořena jemnými rozvilinami s vpletenými květy, ptáčky, vázami a ženskými polopostavami. V centru prostoru je symetricky komponovaná nástropní malba na štukové omítce. Obraz Alegorie jara ohraničuje bohatě profilovaná štuková lišta přizdobená listovcem, perlovcem a dalšími motivy. Prostor mezi kazetami a obrazem je vyplněn zlacenou maureskou. Na oblačném nebi se vznášejí andílci mající ve svém středu květinovou girlandu. Pohrávají si s rozevlátou stuhou. Andílci po stranách nesou klícku s ptáčkem a květinový koš. Malba je poškozena prasklinami; lze z ní však usuzovat na posun ke kultivovanějšímu výtvarnému projevu na rozdíl od předešlých děl ve vile Augustina Hückela. Je však nutno přihlížet k účelu, pro který byly předešlé obrazy malovány. Posledně popisovaná nástropní malba ukazuje na dokonalé zvládnutí perspektivy a malířskou řemeslnou zručnost. Ve vile bylo po roce 1945 umístěno lůžkové kožní oddělení nemocnice v Novém Jičíně, které zde fungovalo až do roku 1995. Společně se svým protějškem byla po roce 1995 na popud tehdejšího okresního úřadu opuštěna. Následovník okresního úřadu Moravskoslezský kraj jej v roce 2008 vydražil a následně prodal společnosti JHT Teplice. Právě v tomto období došlo k největší destrukci obou vil. V roce 2016 se novým vlastníkem stalo Město Nový Jičín. Dnes je zřejmé, že si doba v soukromém vlastnictví vybrala na obou vilách svou daň. A pokud nezačneme s generální rekonstrukcí, budou vily chátrat dál.