NOVÝ JIČÍN

Další informace najdete pod Informačním centrem (icnj.cz)

Městské památky

Není mnoho měst, jejichž prohlídka je tak snadná jako v Novém Jičíně. Vše, co by měl turista vidět, se nalézá v malém dosahu od sebe. A navíc, řád a železná pravidelnost půdorysu turistům téměř neumožňuje, aby se ve městě ztratili.

Prohlídku by měl turista začít nepochybně na náměstí. Zde bude obdivovat průčelí starých měšťanských domů a do některých možná zavítá. Okružní třída, obklopující jako prstenec historické jádro města, dokumentuje hospodářské a kulturní vzepětí města ne přelomu 19. a 20. století. A prohlídku zakončíme procházkou Horního předměstí. Odtud je to kousek do volné přírody a za dalšími turistickými lákadly.

Radnice
Již přes 500 let je novojičínská radnice místem, kam vysílají obyvatelé své zástupce, aby se starali o blaho města. Radnice je domem spravedlnosti, měšťané od pradávna spatřují v budově symbol svých svobod a práv. Je jednou z nejvýraznějších budov na náměstí, navíc ozvláštněná věží s hodinami a ochozem. V roce 1501 darovali majitelé města pánové ze Žerotína městu svobodný dům ke zřízení radnice. Roku 1661 byl za zvuků fanfár a tympánů vysvěcen základní kámen nové budovy. Od tohoto roku se na radnici nachází portál s latinským nápisem nabádajícím otce města k moudrosti a spravedlnosti. Radikální přestavba radnice z let 1929 – 1930 zanechala z historické budovy pouze torzo. Přesto neubrala nic na její působivosti. Pouze portál s nápisem se přestěhoval do útrob budovy a dnes jím vstupují svatebčané do obřadní síně úřadu. Dodnes je budova radnice považována za příklad citlivého zakomponování moderní stavby do historického prostředí na náměstí. V současné době je sídlem Městského úřadu Nový Jičín.


Budova radnice, po staletí symbol městských práv a svobod

U zeleného stromu
Patrně nejstarší hostinec ve městě koupila obec pro ubytování vojáků (1721). A kde byli vojáci nesměl chybět císař Josef II., vášnivý voják, leč diletant. V roce 1787 zde přespal při svém návratu z Ruska.

Stará pošta
Stará pošta je jednou z nejkrásnějších budov na náměstí. Renesanční budova z roku 1563 je charakteristická dvěma arkádami. Právě tento dům dokládá bohatství novojického purkmistra Ondřeje Řepy. Původně zamýšlel obrátit arkády do dvora, italští stavitelé je však otočili za sluncem, na náměstí. Budova představuje vrchol české měšťanské renesance. V roce 1787 zde byla zřízena dědičná pošta. Hlavní vstup do objektu má zachovány dva překlady složité renesanční profilace. K jejím hostům patřil i proslulý ruský vojevůdce generál Suvorov. Rekonstrukce z konce sedmdesátých let dvacátého století rehabilitovala objekt a v podkroví zřídila kancelářské prostory. Dnes je dům sídlem Městského kulturního střediska a mimo pravidelných výstav nabízí bohaté kulturní vyžití.


Stará pošta, hodnotná stavba měšťanské renesance

U Bílého anděla
I znalci se mohou při pohledu na půvabnou rokokovou fasádu domu zmýlit, pochází totiž až z roku 1913. Jejím autorem je jeden z nejslavnějších novojičínských architektů Hugo Blum. V jádru pozdně renesanční dům z počátku sedmnáctého století, situovaný v řadové zástavbě jihovýchodní strany náměstí. Pravidelně pětiosá dvoupatrová fasáda je v přízemí otevřena dvěma půlkruhovými arkádami podloubí, nesenými hranolovými pilíři s pískovcovou rustikou. Prodejní místnost při podloubí má dřevěný kazetový strop. Při úpravách v roce 1940 byl nalezen pozdně renesanční trámový strop z počátku sedmnáctého století. Úprava fasády ve stylu druhého rokoka je doplněna nikou se sochou anděla. Mezi zajímavosti domu nepochybně náleží skutečnost, že lékárna, kterou v této historické budově najdete, zde sídlí nepřetržitě již od roku 1716.

Původní rokoková fasáda lékárny U Bílého anděla

Laudonův dům
V tomto domě zemřel v roce 1790 slavný generál G. E. Laudon. Nemá již smysl pátrat, jak přišel k té pochybné cti, že bude na věky věků stavěn patrolou, kterou vede ženská. Ostatně i Rakušané jej znají spíše z jadrného zaklení. Novojičínští však mají k tomuto místu pietu: k 200. výročí úmrtí odhalili uznávanému maršálovi na domě bustu a pamětní desku. A připomeňme ještě, že roku 1800 neopomenul navštívit toto místo další slavný maršál Suvorov.

Morový sloup
V roce 1680 řádil v Novém Jičíně mor. Umírání nebralo konce, těla mrtvých byla svážena na náměstí a kupena uprostřed. Jednoho dne zde přišli dva lidé, aby si prohlédli nebožtíky a uslyšeli z nebe hlas. Obyvatelé města prý zázračného sdělení uposlechli a mor ihned ustal. V roce 1710 nechali na tomto místě manželé Štircnikovi postavit morový sloup se sochou Immaculaty. Největší zvědavost turistů ale vyvolává spící postava palermské poustevnice Rozálie, která sní ve své jeskyni svůj nekonečný sen.

Kašna
Trnem v oku mnohých Čechů bývala v minulosti socha Tančících sedláků od Františka Barwiga (1929). Důvod je nasnadě: způsobil to jejich německý kravařský kroj. Původně měla socha stát v městských sadech, nakonec se však ocitla na náměstí. A dnes patří k neodmyslitelným symbolům města.

Scheitenhauerův dům
Nejbohatší z měšťanů toužili podobat se šlechtě, kupují si titul a erb. Bohatý řezník Petr Scheitenhauer z Fulneka si nechal přestavět starý šlechtický dům v sousedství zámku (1583). Také on zasadil do zdi svůj erb. Ještě jednou začal být tento dům znám, když byla v roce 1612 popravena manželka majitele, Ludmila Melicharka, údajně za padělání peněz. Ve skutečnosti se nebohá žena dopustila nevěry, zamilovala se do podvodného šiřitele falešných mincí Kašpara Rotha a v převlaku za muže mu dopomohla z brněnského vězení.

Masné krámy
V roce 1613 koupila městská obec dům Dory konvářky a nechala zde postavit masné krámy. Dávný ruch řeznických kotců dnes již jen vzdáleně připomínají výkladce v přízemí budovy. Největší slávu a lesk zažil dům po roce 1800, v prvním patře nechala obec vzniknout proslulý taneční sál, údajně druhý největší na Moravě. Mnohdy zde zajížděl nekorunovaný král valčíků, Johann Strauss se svým orchestrem. Od 20. let minulého století sloužil sál rovněž potřebám divadla. A v roce 1823 zde navštívil jedno z představení mladý František Palacký, rodák z nedalekých Hodslavic.

Průhled masnými krámy - Žerotínova ulice

Žerotínova ulice
V minulosti bychom zde našli příslušníky řady profesí, bezkonkurenčně však převládali řezníci. Není divu, budova masných krámů stála hned opodál.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Monumentální stavba z let 1729-1732 napodobuje strohé vzory severských jezuitských kostelů. Uvnitř chrámu nás zaujme hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla od olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera (1739) a svatého Cyrila a Metoděje od jeho žáka a spolupracovníka Jana Kammereita (1757). Ten je rovněž autorem sochařské výzdoby kazatelny (1756). Oltářní plátno pro hlavní oltář namaloval Eliáš František Herbert (1739), pozornosti by neměly ujít vyřezávané lavice a zpovědnice. Mohutné klasicistní varhany pocházejí od frýdeckého varhanáře Františka Hořčičky (1794).

Farní věž
Pýcha Novojičínských, kteří vyhnali z města katolické kněze, se odrazila ve stavbě městské věže. Daleko do okolí měla hlásat vítězství luteránů nad olomouckým biskupem. Datum zahájení výstavby udává svorník nad průjezdem (1587), dokončena byla až v roce 1618, jak hlásá deska na opačné straně věže, práce na ní pokračovaly ale i v následujících letech. Výraznou dominantou věže (66 m) se stala kupole, dílo místního stavitele Ignáce Klosse z roku 1854.

Bašta
Hospodářský rozmach v 80. letech 16. století se odrazil také v rozsáhlých stavebních investicích města. Rok po vypuzení katolických kněží začala městská rada roku 1587 s výstavbou západní hranolovité věže v sousedství farního chrámu. Jednu z posledních stavebních akcí představovala výstavba tzv. farské bašty v roce 1613. Po bitvě na Bílé hoře však přišel strmý pád a město své svobody nadlouho ztratilo. Deska oznamující postavení bašty se dnes nachází ve vestibulu radnice na náměstí. V samotné budově instalovala Starojická historická společnost expozici historické zbroje a zbraně a další prostory jsou využívány pro kulturní akce.


Farní kostel a bašta

Kostelní náměstí
V tomto koutku cítíme starou atmosféru města. Zde stávala stará škola a obydlí kostelníka, dříve než školní živel pohltil celé toto náměstí. Poslední příčná budova chlapecké školy byla postavena až v roce 1845. Náhrobní kámen s latinským veršem (1590) naříká nad osudem zabitých dcer městského písaře Kerbra a připomíná, že ze všeho nejdříve bylo toto místo hřbitovem.

Kostelní ulice
Časté požáry změnily vzhled této ulice k nepoznání, přesto se jmenuje po dlouhá staletí stále stejně. Osamělá ulice mezitím trochu ožila, jistá melancholie se z ní však nevytratila.

Burešův dům
U tohoto domu stojí za to se zastavit a zblízka si jej prohlédnout. Kolem roku 1820 si jej postavil postřihačský mistr František Bureš a jeho příbytek náleží k nejkouzelnějším klasicistním stavbám ve městě. Iniciály stavebníka najdeme na horní části budovy.

Dům Eduarda Orla
V tomto domě se narodil Eduard Orel, účastník rakouské expedice, jež objevila Zemi císaře Františka Josefa (1874). Za své zásluhy byl povýšen do rytířského stavu a konec života strávil jako správce císařského zámku v Miramare.

Městské kino
V roce 1930 byla postavena moderní budova městského kina na křižovatce dnešní Resslovy a Havlíčkovy ulice. Moderní funkcionalistickou stavbu navrhl známý vídeňský stavitel Leo Kammel. Dvoupatrová rohová budova nabízela návštěvníkům nádherný pohled na nezvyklou stavbu uvnitř historického jádra města a stala se jeho chloubou. Prvním zvukovým filmem, který byl promítnut krátce po otevření kina, se stal snímek „Nesmrtelný lump“. Uvedení zvukového filmu do kin prudce zvýšilo jeho návštěvnost, která však byla brzy zastavena v důsledku hospodářské krize. V prostorné vstupní hale byla umístěna nejen pokladna se šatnami, ale také prosklené vitríny pronajímané novojičínským firmám. Odtud se po schodišti vstupovalo do horní haly s bufetem a lóží na balkonu. I v dnešní době Vás kino zve na každodenní promítání filmů.

Žerotínský zámek
Žerotínský zámek, jehož dvě věžičky upoutají každého návštěvníka našeho města, je původně kamenný dům postavený kolem roku 1380 Vokem VI. z Kravař. Na začátku 15. století byl rozšířen za vlády Cimburků a posléze renezančně přestavěn Viktorínem ze Žerotína a později jeho synovcem Bedřichem v první polovině 16. století. Jako sídlo vrchnosti přestal zámek sloužit po roce 1558, kdy se město vykoupilo z poddanství Žerotínů a zámek přešel do jeho správy. Vzhled zámku i jeho interiérů se radikálně změnil ve druhé polovině 19. stol., kdy došlo k částečnému zbourání atiky nad obvodovým zdivem. V přízemí se částečně dochovaly původní klenby většinou valené a valené s výsečemi. V jedné z místností prvního patra se dochoval renesanční malovaný trámový strop. Nyní v prostorách zámku sídlí Muzeum Novojičínska, jehož expozice poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy a historii města. V historických sálech se pořádají také pravidelné muzejní výstavy

Krajský soud
Na tomto místě začalo roku 1879 budování Okružní třídy. Novorenesanční budova z let 1879-1880 byla postavena podle plánů vídeňského stavitele Otto Thienemanna.

Divadlo
Skvostná novorenesanční budova bývalého spolkového domu připomínajícího dávné brněnské kasino je dílem známého vídeňského stavitele Otta Thienemanna. Nenechte se ale mýlit, za historickou fasádou se skrývá jedno z nejmodernějších divadel u nás. Německý spolkový dům se stal chloubou a skutečným centrem kulturního a spolkového života města. Název divadla navazuje na název stálé profesionální divadelní scény, která zde působila v průběhu 50. a 60. let.

Budova divadla je nádherný příklad architektury historizujících slohů

Blumova vila
V roce 1891 si tento dům postavil stavitel Josef Blum a slavná éra ,,Ringstrasse" ovlivnila rovněž jeho obydlí. K historizujícímu průčelí s loggií přistavěl administrativní část firmy (1907). Není divu, že se budova nabízela ke zřízení banky.

Komerční banka
Historizující budova banky, postavená roku 1922 podle plánů místní firmy ing. R. a H. Blum, je důkazem vysoké úrovně stavitelství mezi válkami. Rekonstrukce domu v posledních letech potom náleží mezi příklady citlivé obnovy památek, hodné následování.

Ulice Msgr. Šrámka
Navazující zástavba představuje vynikající doklad secesní architektury města na počátku tohoto století. Dům Augusta Preisenhammera (1904) patří k nejvýznamnějším stavbám organické secese v Novém Jičíně, stejně jako dům továrníka Franze Preisenhammera (1905). Souvislá zástavba je dílem stavitele Rudolfa Klosse.

Kostel Nejsvětější Trojice
Původně gotický kostel z doby kolem roku 1500 sloužil v minulosti českým luterským bohoslužbám. Odtud jeho název ,,moravský kostelík". Cenná barokní výbava kostela pochází z 2. poloviny 17. století stejně jako věž kostela (1657).

Kostel Nejsvětější Trojice stojí obklopen malým parkem s pohřební kaplí

Španělská kaple
V létě 1621 se na tomto místě udál masakr, při němž bylo zabito na 500 španělských vojáků. Nad jejich hromadným hrobem zde byla postavena kamenná poutní kaple (1724-1727), která se stala oblíbeným poutním místem Moravy. Poutníky zde přitahoval především Milostný obraz Bolestné Matky Boží (1698). Současná podoba areálu je výsledkem pozdější historizující úpravy, kdy byla ke kapli přistavěna věž a byl doplněn dnešní interiér. Během vánočních svátků okouzlí návštěvníky mechanický betlém. Z tohoto místa je také pozoruhodný výhled západním směrem, kde se na obzoru vypíná silueta zříceniny hradu Starý Jičín.

Španělská kaple, místo dávného masakru a piety obyvatelů města

Smetanovy sady
Nejrozsáhlejší park Nového Jičína vznikl na místě městského hřbitova roku 1915. V jeho prostorách se nachází pomník Johanna Gregora Mendla od Josefa Obetha (1931) a také busta hudebního skladatele Bedřicha Smetany.